Nejsem rozbitá!
Nejsem rozbitá! Ani vy nejste …
Jste na cestě osobního rozvoje? Pracujete na všem možném, abyste byli šťastnější a žili v lásce a míru? Snažíte se být přínosem sobě a svému okolí a nezklamat Boha?
O to všechno já jsem se velmi snažila. Jsem nastavená na růst. Velmi mě naplňuje pocit vnitřního růstu.
Problém však je, když začnete věřit, že jste zodpovědni za všechny věci ve svém životě. Potom musíte na všem pracovat, aby to dopadlo tak, jak chcete vy.
To se málo kdy podaří. A po intenzivní snaze a následném vyčerpání dojdete do stavu, že to nemůžete zvládnout a jste odsouzeni k tomu, že se vám budou dít věci, které nechcete.
A to budou!
Pak se můžete jen vzdát a přijmout život takový, jaký je. A to je krásný start.
Kdyžtak přemýšlím nad svým životem, uvědomuju si, že můj osobní růst byl vždy intentzivní jedním směrem a o to větší cena za něj byla.
Změnila jsem směr asi tisíckrát.
Dělala jsem všechno proto, abych nemusela realitu přijmout takovou, jaká je. Nedokázala jsem to. Už odmala jsem odmítala realitu. Prostě jsem se snažila zlepšit všechno tak, aby se mi líp žilo.
To vedlo vždy k nějaké formě vyčerpání a pocitu, že jsem rozbitá a že se zase musím opravit.
Pak jednou přišel moment, že mi došlo na té nejhlubší úrovni, že jsem v pořádku tak, jak jsem a že vlastně vůbec nejsem rozbitá, a že jsem přesně taková, jakou mě tu Bůh chtěl mít.
A to dalo směr mému osobnímu růstu. Nějak se vrátila rovnováha a pocit, že je to skvělý dar – snažit se harmonizovat sebe i okolí a snažit se, aby se nám dobře žilo, ale že to rozhodně není o tom, abych napravovala něco, co je rozbité.
A tohle je i bod, ze kterého vycházím. Na začátku je vždy dokonalost, kterou se snažím podpořit a případně pomoct, aby ji viděli i ostatní.
Součástí mého poslání, je odevzdání a přijetí. Ve kterém se dobře žije a které umožňuje právě takový růst, na který máme sílu.
S láskou
Jana
