Orange juice

Musím říct, že jsem mnohokrát v životě měla pocit, že je ke mně osud nespravedlivý. Hodněkrát jsem se snažila a dělala vše na maximum, ale nějak jakoby nepřicházela odměna.

Nakonec to došlo až do stavu obrovské frustrace, protože jsem byla tak vyčerpaná, že už jsem nemohla dělat nic, a výsledek žádný.

Vždycky jsem pak měla pocit, že jsem nedělala dost, ale víc už nemůžu, takže jsem špatně.

Pak přišlo období, kdy jsem byla okolnostmi tolik vyčerpaná, že jsem nemohla dělat nic.

To byla ještě větší frustrace. Někde vzadu mi pořád jelo: jestli se chceš z tohohle vyhrabat, musíš začít něco dělat! Jenže já nemohla. Tisíckrát jsem to zkusila a skončila hned na startu zcela vyčerpaná.

Obrovská frustrace! Já, která vždy věřila, že jsme tvůrci svého života, jsem prostě nemohla.

Pak jsem někde slyšela někoho říkat: „Když se zmáčkne pomeranč, teče z něj pomerančový džus. Když tě zmáčkne život, co z tebe teče?“

Moc jsem to tenkrát nechápala. Přišlo mi, že mě život mačká až to není pěkné, a o džus jsem se nezajímala. Byla jsem velmi zaměřená na to, jak se dostat z toho mačkání 🙂

Potřebovala jsem víc času, pochopit to.

Až když přišel čas, kdy se situace pořád neměnila a já začla chápat, že se možná už nikdy nezmění, došlo mi, jak velkou moc máme, vybrat si svou reakci a to, co chceme cítit. Blázen ten, kdo bojuje s životními událostmi … já byla ten blázen 🙂

Ve finále je jedno, kolik máme síly a co děláme, ale jak se u toho cítíme určuje to, jak žijeme.

Ten džus není o tom, kolik toho dodáme, ale jak moc z nás leze to, kdo jsme, když jsme pod tlakem.

Proto jsem nikdy za velkou dřinu, nedostala „adekvátní odměnu“ dle svých představ. V momentě, kdy už toho bylo moc, jsem se prostě odpojila sama od sebe a to nikomu nic nedá. Nikoho nezajímá sdílení času s člověkem, který impotentně ždíme své životní zdroje. Ale dnes už je to jinak. Cítím, že když je toho hodně a já se odpojím, jakobych ztratila ten čas. Když zůstávám sama se sebou a dovolím si žít to, co cítím, tak se cítím naplněná a dokonce vyživená.