Ten zvláštní pojem mateřská dovolená

Mateřská dovolená… I to už je zvláštní pojem.

V rámci mateřské se žena potká s extrémním množstvím změn ve svém životě. Nejdřív nosí dítě v břiše a zvyká si, že se mění to, na co byla zvyklá v jejím těle. Také to musí oznámit v práci a doufat, že nesklidí kyselý pohled svého nadřízeného, který už v průběhu rozhovoru přemýšlí o tom, jak to udělá, až žena odejde, aby ho to neohrozilo.

Pak jde žena rodit. Většina z nás stále rodí v porodnicích a tak se setkáváme s přístupem instituce a zjišťujeme, že s námi nikdo nesdílí to, že jsme očarované tím, že jdeme přivést na tento svět dokonalou bytost.

Pak přijde šestinedělí, které je prostě jedním slovem náročné. A pak nekončící koloběh činností, které jsme předtím nikdy (v případě prvorodiček) nedělaly a leckdy ani nevíme, jak je máme dělat. Často se pak cítíme frustrované, protože se nám to nedaří tak, jak jsme si představovaly.

Zároveň většina z žen maminek má vedle sebe muže, který má své pochody a stejně jako my i on si musí zvyknout na změnu režimu života. Muž má také svá očekávání, jak by to doma mělo fungovat.

A pak, když toto všechno projdeme, máme se po námi určené době vrátit do práce stejně naladěné, výkonné a úsměvavé. Ale realita je taková, že velká část žen zažívá nepříjemná jednání o jejich nepotřebnosti, neochotu zaměstnavatelů vyjít vstříc s jinými podmínkami, apod.

Tohle všechno jsem tu napsala, aby bylo zřejmé, kolik toho je a že to ženu musí ovlivnit. Ona pak na to různými způsoby reaguje.

Podle mě je ale zřejmé, že objem takových změn člověka minimálně znejistí a rozechvěje.

A to se samozřejmě mnoha ženám děje.

Bohužel musím říct, že mám kolem sebe spoustu maminek, které jsou svým okolím týrané právě v průběhu mateřské. Jsou omezované ekonomicky, psychicky i fyzicky svým nejbližším okolím. A tak místo toho, aby žena procházela první roky svého mateřství s pocitem, že je hrdinka, většinou je tomu přesně naopak. Má pocit, že nepřináší zdroje, je odkázaná a musí poslouchat, nemá nárok na své potřeby a ještě ke všemu jí třeba dlouhodobě není dobře, takže se cítí přítěží apod.

Je to bolestný proces, který žena sdílí většinou pouze s jedním člověkem plně a to se svým dítětem.

Přeju si, abychom dokázali zvednout hodnotu maminky tak, aby byla schopná komunikovat své potřeby a stála si za nimi. Aby se v období mateřství necítila totálně oslabená tím, že nepřináší finanční příjem. Aby se neponižovala před svým okolím, protože má pocit, že si spoustu věcí nezaslouží, protože na nich přímo nepracuje. Pracuje na něčem mnohem důležitějším.

Bylo by skvělé, kdyby se maminky cítily jako nositelky zázraků a vnímaly mateřství jako součást svého poslání a ne jako něco, co se musí zvládnout.

A jak mateřství vnímáte Vy?

S láskou

Jana