Půvab

Půvab

Tohle slovo mě pronásleduje už nějakou dobu. Zejména ve spojení se ženou. Pro mě osobně je půvab vyjádřením láskyplného a klidného vnitřku. Když je nějaká žena, se kterou se setkám půvabná, mám pocit, že s ní chci zůstat co nejdéle. Nese pro mě esenci něčeho plného a velmi ženského.

Většinou mi nic nevysvětluje, nepotřebuje obhajovat svoje stanoviska, jen mluví o tom, kdo je a co žije. A říká to tak, že je u toho krásná. Nědělá dramatická gesta, nepoužívá expresivní výrazy, její pusa se hýbe harmonicky v průběhu její řeči.

Myslím, že já jsem se s půvabem setkala nebo si ho uvědomila až v dospělosti. Nějak u nás doma nebyl doceněnovaný. Spíš se preferoval intelekt. Já jsem šla dlouho cestou vysvětlování a obhajování a budovala jsem si „sílu“. Když jsem se ale pak setkala s nějakou půvabnou ženou, najednou mi nic nefungovalo. Hltala jsem jí a chtěla být jako ona.

Myslím, že jsem se půvabu dlouho bála. Bála jsem se, že to znamená být hloupá, usmívat se a nemít názor. Ale opak je pravdou. Tyto ženy, které půvab mají, jsou vnitřně silně přesvědčené o svém přístupu a životním postoji a vědí… Jsou hodně propojené s láskou. Věří v sebe a svojí cestu. Nemají v sobě touhu někoho ohromit nebo přesvědčit. Možná je to o tom, že mají jistotu v něco vyššího.

Vlastně mi teď dochází, když píšu tento článek, že se půvab týká i mužů, jen to není tak časté.

Nazvala bych to stavem mysli, který je v harmonii se srdcem.

Znáte to, když se setkáte s někým, kdo bez ohledu na to, co říká, to říká tak, že ho toužíte poslouchat? To je ono. Není to o tom, že by obsah nebyl zajímavý (většinou je to naopak), ale spíš ta forma je tak oblažující.

Myslím, že mě osobně to tolik zajímá proto, že v sobě nosím obrovskou touhu po vnitřním klidu a harmonii. Přeji si žít v integritě, kdy dělám to, co cítím. A proto chodím po světě a zkoumám tyto lidi, kteří ve mně samotné podporují prostor a klid.

A jsem moc vděčná za to, že jich potkávám čím dál tím víc.

Jaké asociace máte s půvabem spojené Vy?

S láskou

Jana