Negativistická od samého počátku života!

S mojí malou krásnou dcerkou máme za sebou dvě návštěvy nemocnice ve velmi krátké době za sebou. Jednou to byl zánět močových cest a podruhé dětská infekční nemoc.

Při obou návštěvách dcera plakala a nechtěla se nechat vyšetřit. Bála se doktorů a rozhodně jim vyšetření neulehčovala. Ani mě to neulehčovala. Prostě se bála a projevovala emoce podle toho, jak to cítila. Vyšetření bylo dost včetně braní krve a všech nezbytných úkonů ke stanovení diagnózy. A ona celou dobu plakala a do toho se i vztekala. Nechtěla na sebe nechat šáhnout.

Nakonec jsme to zvládly, obě trochu vyčerpané, ale zvládly. Když se podíváte do jejích zpráv, první, co najdete je naprosto stejný text: negativistická, plačtivá, nespolupracuje. A já si říkám, když ty řádky čtu, no jo…je jí 2,5 roku (v obou případech byla v horečkách). Jen ještě není zmordovaná tím, že správné a hodné děti nepláčou, poslouchají autority a spolupracují.

Říkám si, k čemu je asi tohle štítkování dobré.

Vytváříme díky tomu mezi sebou obrovskou vzdálenost. Je těžké překonávat štítky, které nám někdo dal, nebo jsme si je dali sami.

Věřím, že existuje spousta situací, které jsou extrémně náročné a my musíme riskovat a není nám to příjemné, a kdy vlastně nikdo pořádně neví, co je správné. V takových situacích se obvykle bojíme a začneme se chránit. Já osobně si myslím, že štítky jsou jen ochrana sebe sama v situaci, kdy se bojím a cítím, že situaci nemám pod kontrolou (což ostatně nemám nikdy:-).

A přesně v tomto momentu, kdy máme pocit, že se s námi chvěje zem, je skvělé, když vyhraje lidskost a láska. Když dokážeme otevřít svá srdce a zůstat v té situaci i se všemi těmi strašidelnými pocity.

Vím velmi dobře, jak moc to bolí a jak moc je to nepohodlné. I přesto!

Připadá mi, že láska je jediná vlídná cesta, kdy ve složitých situacích můžem zůstat při vědomí a neztratit se sobě ani situaci ani druhým.

Já osobně jsem vlastně bytost, která nosí plno štítků. Je to taky jeden z důvodů, proč pro mě začátek mateřstí byl extrémně náročný. Měla jsem příliš přestav, jak mají věci fungovat a málo jsem cítila sebe sama.

Ale přes všechna ta malá i velká zklamání, to, co zachránilo náš vztah s dcerou, byl moment, kdy jsem začala věřit v to, že já i ona jsme úžasné bytosti, které spolu mohou najít společnou cestu díky lásce. Kdybych zůstala u štítkování, pravděpodobně bych dnes žila v tom, že je moje dcera problémová a náročná, ale opak je pravdou. Žiju každý den tím, že jsem doopravdy požehnaná matka, když mi bylo dopřáno jít vedle tak skvělé holčičky. Mám absolutní důvěru v ní, v naší lásku a ve vlídnou cestu.

Kéž bych to uměla promítnout tak silně i do ostatních oblastí života. Ale snažím se o to. Už se nesnažím lidem dodávat profesionalitu, ale samu sebe.

Tak nějak věřím, že tahle autenticita dává mnohem víc než to, když perfektně dodržím postup, který mě naučil někdo jiný.

S láskou

Jana