Jak se dělají zázraky

Na lidském životě mě fascinují dva momenty.

První je, když zvítězí lidství nad pohodlností. Momenty, které jsou nám krajně nepohodlné, ale své pohodlí překonáme pro vyšší cíl, pro lásku k někomu, pro pomoc někomu nebo něčemu. Jsou to dojemné momenty, kdy nepočítáme svou sílu, své finance, přátele, výhody…nic, ale konáme proto, že cítíme, že je to správné. Že naše srdce po tom touží. Já jsem zažila ve svém životě mnoho takových momentů. Mám štěstí na lidi, kteří rádi a často svojí komfortní zónu překonávají.

Zároveň mám i nějakou vnitřní potřebu být v životě efektivní. A tyto dva protipoly se mi pravidelně střetávají. Věřím, že je umění umět si v životě věci srovnat tak, aby nás nestály zbytečně sil. Věřím, že být efektivní je kouzlo. To, co jsem ale pochopila až v posledních letech je, že ten krásně srovnaný život tak dává prostor pro „dělání zázraků“. Dřív se mi těžko překonávalo, protože jsem už neměla sílu. Chtěla jsem mít všechno precizně připravené, naplánované, plnohodnotné. Jenže se začala vkrádat prázdnota.

Dnes mám obrovskou radost, když můžu být ráno efektivní,abych odpoledne měla sílu na zázraky.

Fascinuje mě každý moment, kdy jsme přítomní a konáme ve prospěch srdce, ikdyž je to „drahé“.

Druhý momet je uctívání maličkostí.

Zbožňuju věnovat se každé byť sebemenší činnosti s absolutní pozorností. Vím, že na to není vždycky prostor a čas, ale tyhle dny, kdy ráno vstanu a na talíři své dcery udělám srdíčka z ovoce, zacvičím si s pocitem absolutní vděčnosti, že moje tělo funguje, dám věci do tašky tak, že vytvořím krásný prostor, a spousta dalších momentů, jsou prostě zázračné. Já jsem díky nim raději na světě. Věřím, že v detailech je síla. Ne tak, že nás utrápí, ale tou pozorností, kterou jim můžeme věnovat. A za tu pozornost se nám pak vrací stovky maličkých radostí v průběhu dne.

Myslím, že záleží v životě úplně na všem. Na každém malém detailu, pohledu, dotyku,…

Věřím, že tou pozorností dáváme sami sobě pocit výjimečnosti, který všichni tolik potřebujeme.

Já osobně jsem se musela dost věcí ze svého života vzdát, protože mi na detaily nezbývala kapacita. Dneska, ale vím, alespoň nějaké dny, co cítím, co žiju, co miluju a za to ty ztráty stojí.

A co Vy, máte prostor pro zázraky a věnujete pozornost detailům?

S láskou

Jana